Začátkem roku 2020 se začaly světem šířit šokující zprávy, které překvapeným lidem napříč planetou líčily, že kdesi v provincii Chuj-Pej unikl nebezpečný vir. Čínská chřipka, jak nemoc později překřtili novináři, začala okamžitě úřadovat. Společnost se musela za běhu vypořádat s realitou, která se nejvíc ze všeho blížila apokalyptickému filmu. Stali jsme se herci vlastních životů. Někde na konci příběhu zjistíme, jak jsme naplnili svou roli. Jak jsme prošli testem, který z nás učinil komparzistu, záporáka nebo třeba samotného tvůrce příběhu. Aby jsme se do té doby nezbláznili, je potřeba se trochu zabavit. Například malováním obrazů.

FJ 87 (Filip Jeřábek 1987, Praha) Za všechno vděčím graffiti. Díky němu je moje tvorba ušetřena akademických dogmat a malířských nutností. Nepřemýšlím o kompozici, světlu ani proporcích. Prostě jen maluju a přitom využívám to, co už dobře znám: šipky, tvary, kombinace barev. Před prázdným plátnem stojím svobodně. Můj cíl není stát se národním umělcem. Chci si jen pustit hudbu, otevřít pivo a vypustit z hlavy svoje představy. Co bude dál, záleží na nich.

Filip je absolventem Vyšší odborné školy grafické v Hellichově ulici v Praze. Momentálním povoláním je kulisák, jinak je ale aktivní hned na několika tvůrčích frontách. Je členem kapely Gamrbz Reprs, napsal knihu – „ódu na sídliště“ – Klíč je na baru (2017; soukromý tisk) a je také polovinou projektu BEZVÁZ, nezávislého nakladatelství, založeného
během pandemie koronaviru. Už v 11 letech Filip vytvořil své první graffiti. Graffiti jakožto výtvarné gesto projev ve veřejném prostoru, který je zcela svobodný a může se o něj pokusit prakticky kdokoli, nenávratně ovlivnilo jeho vidění světa. Stalo se natrvalo součástí jeho života. V roce 2013 začal vytvářet první linoryty, které o pět let později vystavil v pivní galerii Beer Knír. Od roku 2019 se intenzivně věnuje malbě. Filipovy obrazy jsou projevem spontánní a momentální energie, přetavení principů graffiti na plátno. Nekonvenční geometrické abstrakce kopírují základní „stereotypy“ sprejerství, ostré linie kontrastují s výplňovými plochami bez jakéhokoli přechodu. Autorské krédo nebrat se vážně dovoluje Filipovi vzepřít se jakýmkoli formálním škatulkám a otevírá prostor pro experiment. Pracuje s akrylovými barvami, se sprejem, lodním lakem či voskovkami, zpravidla je v rámci jednoho plátna kombinuje. Vizuální účinek pak násobí sytost barev. Jako dominantní z Filipových obrazů vystupuje motiv hvězdy, a to v různých abstraktních či stylizovaných variacích nebo barevných ozvláštněních. Z počátku „anonymní“ hvězdy (2019) začaly dostávat výraz (2021). Jsou zasazeny do fantaskního vesmíru, kde se snaží vypořádat s různými situacemi (Ztráta soukromí). Hvězdy a planetky parafrázují nás, obyčejné smrtelníky, a jsou zasazeny do kontextu lidského života – hádají se, schůzují, usmiřují se (Nešťastné vyvrcholení výroční schůze). Samotné názvy obrazů a situace, které se na plátně odehrávají, patrně nejlépe ilustrují Filipův smysl pro hru a komiku. V řadě obrazů je také nenápadně přítomné prototypické médium umění ulice. Estetika graffiti je samozřejmě neodmyslitelně spjata s městskou krajinou. Svět betonu a industriálu, sídlištních věžáků nebo kouřících továrních komínů, se propisuje jako trvalá inspirace do Filipových velkoformátových maleb i drobnějších prací (Poletíme na Jupiter vypěstovat bodlák). Do strohého galerijního interiéru vnáší výjevy pestrého a syrového i surového světa exteriérů velkoměsta a periferie a my se společně s ním stáváme diváky pulzující ulice. Po úspěšné výstavě v poděbradské galerii G18, která proběhla v červnu 2020, se Filip vrací do veřejného prostoru, aby se podělil o obrazy, které namaloval během nucené koronavirové přestávky.

Výstava je prodejní. Obrazy označené samolepkou jsou již zamluveny.
V případě zájmu kontaktujte autora: 777 637 826.